Podívejte se na poslední číslo tohoto školního roku:

Školní časopis

I když jsme se na to snažili nemyslet, tak to jednou muselo přijít – naše úžasná 9. A se s námi loučí. Všechno hezké jednou končí, ale vzpomínky nám nikdo nevezme. Budete nám chybět, třído😥 Přejeme všem jen samé úspěchy do budoucna, ať se vám splní vaše sny!

V rámci rozloučení se s I. stupněm jsme navštívili královnu české popové scény – Lucii Bílou. Ukázala nám své divadlo i zákulisí. Povídala si s námi a vyprávěla o svém pestrém a neobyčejném životě. Pochlubila se naší třídě úplně novou písničkou, kterou pro ni složil písničkář Pokáč a také jsme mohli vidět její ocenění – Zlatého Slavíka. Naše žákyně Anička Rezková Lucii zahrála na klavír a my jsme několikanásobné slavici zazpívali její oblíbenou píseň z jejího repertoáru. Naše třída sklidila od Lucie Bílé stan dup ovation (proto to musí být jednička na vysvědčení z hudební výchovy). Je to pro nás nepopsatelný a zároveň nezapomenutelný zážitek. 
Romana Šlincová, Adam Opl

Na počest ukončení prvního stupně na naší škole jsme pobyli tři dny v Praze. A stihli jsme toho zažít víc než dost. Z oken pokojů jsme nahlíželi na Staroměstské náměstí, a tak jsme se hned vypravili do historického centra naší matičky Prahy. Nejnavštěvovanější místa byla nevěřícně poloprázdná, prosluněná a velkolepá. Každý den jsme využili ke spoustě zážitků: Orloj, Václavské náměstí, nejznámější zmrzlinárnu Créme de la Créme, Karlův most, Petřínskou rozhlednu, Zemědělské muzeum Praha, setkání s Lucií Bílou, večerní piknik na Petříně, noční hězdárnu a půlnoční procházku po Karlově mostě s romanticky osvícenými uličkami a zákoutími staré Prahy. Vládla mezi námi milá a veselá atmosféra.
Romana Šlincová, Adam Opl

Kdo dnes zavítal do školy, tak byl překvapen. Celý 1. stupeň dnes přišel oblečen v pyžamu, protože probíhal PYŽAMOVÝ DEN.

Vážení rodiče,

přijďte poznat budoucí paní učitelky Vašich dětí

a popovídat si o všem, co vás s dětmi od září čeká.

Uvidíme se ve čtvrtek 17. 6. 2021

s rodiči dětí z MŠ Košťany v 16 hodin

s rodiči dětí z MŠ Střelná v 18 hodin

Prosíme, abyste dodržovali platná hygienická opatření.

V úterý 1.6.2021 žáci 1. stupně Den dětí oslavili CESTOU NA OSTROV POKLADŮ. Cesta začala nalezením vzkazu z lahve od mořeplavce MORANGURY. Děti se vydaly na dobrodružnou cestu a snažily se získat poklad dřív než piráti. Na stanovištích plnily úkoly a získaly šifru a kus mapy, kterou na konci rozluštily a našly poklad.
Cesta byla nelehká, hlavně v části kde bylo bahno. Dokonce v průběhu nás navštívil pan ředitel. Tento den přálo počasí a podle úsměvů si to všichni užili.

V úterý 1. 6. 2021 jsme oslavili Den dětí okružní cestou okolo Barbory. Děti plnily na jednotlivých stanovištích úkoly zaměřené na spolupráci a komunikaci ve skupině. Počasí nám vyšlo slunečné, a tak se během svačinové přestávky někteří i smočili. Na konci cesty na děti čekala sladká odměna. Bylo to báječné dopoledne plné akce a smíchu!

Dnešního dne se naše škola připojila k akci pod názvem: DEN ŠÍLENÝCH ÚČESŮ. Při této akci jsme si oživili vyučování a zažili školu trochu jinak. Někteří popustili uzdu své fantazii. Nejen gumičky, sponky, třpytky, ale i mnoho dalšího se objevilo na hlavách žáků a pedagogů.

Život s bílou holí, naslouchadlem nebo na vozíčku rozhodně není procházka růžovou zahradou. Člověk musí každodenně překonávat spoustu bariér, které na něj číhají na ulici i mezi lidmi v okolí. Jaké to je být v kůži někoho, kdo se s takovými překážkami potýká, si vyzkoušela část 7. třídy při hodině literatury.

Přečetli jsme si v čítance příběh o australském chlapci, kterému obrna znemožnila pohybovat se jako my. A pak už jsme si mohli prožít na vlastní kůži život s omezením. Prošli jsme postupně stanovišti: NEVIDÍM, NESLYŠÍM, NEMLUVÍM, NECHODÍM, NEMŮŽU POUŽÍVAT RUCE.  Vyzkoušeli jsme, jaké to je, když je člověk odkázaný na berle. Co je pro nás běžná procházka, to je pro zrakově postiženého hotová překážková dráha. I když je takový člověk vybavený bílou holí. Zjistili jsme, v jak ošemetných situacích se ocitá sluchově postižený.  Uvědomili jsme si, jak často člověk potřebuje pomoc někoho druhého – třeba když se má obléknout a může hýbat jen jednou rukou.

Naším cílem bylo připomenout si, že handicapovaní lidé žijí mezi námi a někdy potřebují naši pomoc. Po dnešku  už víme o něco víc, jak jim pomoci můžeme. A hlavně víme, že žít s handicapem není snadné.

Žáci sedmé třídy.